Oči koně
Oči podmiňují svým uložením, velikostí a bystrostí výraz koně. Zapadlé a naopak i vypouklé oko a stejně tak malé oko (prasečí) negativně ovlivňuje celkový výraz hlavy. Duhovka koně je normálně hnědě pigmentovaná. Oko se světle pigmentovanou duhovkou se nazývá sokolí (nebo jeřábčí), je-li nepigmentovaná na přední ploše, pak je oko šedomodré a nazývá se skleněné (nebo rybí) a kůň jádrooký. Rybí oko můžete vidět na obrázku vpravo. Mívají ho plaváci, isabely a strakoši. U oka, jehož i zadní část duhovky je bez pigmentu, prosvítají cévy duhovky a jeví se jako červené (u albínů a hermelínů).
Oko koně je astigmatické, protože rohovka je segmentem elipsoidu, tedy s rozdílným vertikálním a horizontálním zakřivením, takže kůň může vidět i malé předměty, které často podmiňují jeho leknutí. Protože kůň má oči po straně hlavy, vnímá dění na obou stranách. Každé oko koně je schopno individuálně pokrýt velké zorné pole. Binokulární - souběžné - vidění je jen v úzkém prostoru, ve kterém se části zorného pole obou očí překrývají. Monokulární vidění při nestejném spatření objektu oběma očima též způsobuje lekavost. Kůň se tedy leká, když nevidí přesně. Koně uklidní možnost seznámení se s novým předmětem, kterého se bojí, a to bližším poznáním, případně i kontaktem s předmětem pysky. Popsané vidění vyplývá z uložení očí, které jsou nikoliv ve vodorovné ose, ale v osách mírně sbíhavých. Kočárovým koním pracujícím ve frekventovaných oblastech se dávají náočnice, aby se tak nelekali a neplašili. Zrakové pole koně je asi 320°. Postranní vidění však není tak ostré jako vidění dopředu. U koní orientálních se vyskytují tendence k dalekozrakosti, u západních ke krátkozrakosti. Oko koně zachytí výrazně více světelných paprsků než oko lidské (větší sítnice a na ní fluoreskující vrstva), takže vidí dobře. Rozeznává barvu bílou, červenou, žlutou, zelenou a fialovou, rozlišovací schopnost červené a černé není jednoznačně prokázána. Podrobně o smyslech koní se ještě budu zmiňovat v jiné kapitole (Smyslová soustava).